Příběh Rozálky
Už když Rozálka nedokázala po porodu sama přijmout mateřské mléko, bylo jejím rodičům jasné, že jejich dcera bude potřebovat speciální péči.
„Nepomyslela bych si, že po porodu přijde ještě něco těžšího. A už zdaleka by mě nenapadlo, že to bude jen pár minut po něm. Vidět vlastní dítě, jak se nemůže napít, protože nemá na sání dostatečnou sílu, bylo mučení,“ popisuje Rozálčina maminka.
Přesnou diagnózu přinesla až série vyšetření ve čtyřech měsících. Ta odhalila kombinaci genetického onemocnění, takzvaného syndromu kočičího křiku, mikrocefalii a hypotonii.
Kvůli němu děvčátko, samostatně nechodí, nemluví, se svým okolím se dorozumívá posunky – buď ukazuje na předměty, nebo kývá hlavou, aby vyjádřila souhlas či nesouhlas. Problém má navíc i s přijímáním stravy.
Neverbální komunikaci dále znesnadňuje zraková vada, která má negativní vliv na pohybování v prostoru. I přes to všechno je neustále dobře naladěná, miluje plavání, hipoterapii nebo výlety s rodinou. I díky tomu, že s holčičkou rodiče téměř od narození cvičili Vojtovu metodu a stále dojíždí na neurorehabilitace malá princezna dělá neustále pokroky.
Díky vašim příspěvkům, bude moci Rozálka nadále pokračovat v neurorehabilitačním cvičení, které ji moc pomáhá a posouvá ji k našemu vysněnému cíli, kterým je Rozálčina samostatná chůze. Bohužel je velice nákladné a není v moci rodiny ho financovat. K tomu by nám dopomohlo pořízení ortéz, které by mohla nosit po celý den a neomezovaly by ji. Tyto ortézy jsou to nejlepší co trh nabízí, ovšem nehradí je pojišťovna, vyrábějí se ve Vídni a pořizovací cena je mezi 90 000 až 150 000 Kč.
Děkujeme
Dominika, Honza, Kryštůfek a Rozálka Kuldovi
