Maxíkovi jsou 3 roky, jeho péče spadá do III. stupně těžké závislosti, vlastní průkaz ZTP/P. Narodil se
předčasně o dva měsíce. Začátek života měl hodně těžký. Největší zvrat nastal, když mu byla
diagnostikovaná dětská mozková obrna. Tím se rozjel kolotoč rehabilitací, terapií a doktorů. Momentálně
je náš další cíl, aby Max začal chodit. Vše jsme se snažili zvládat sami, svými prostředky. Před dvěma
měsíci Max přišel nečekaně o tátu. Zůstala jsem sama na všechny tyto starosti a nezvládám mu zajistit
potřebnou péči, aby jednou mohl žít alespoň z poloviny takový život jako my všichni ostatní. Snažím se s
Maxem jezdit do lázní, rahabilitovat a cvičit, ale většinu terapií pojišťovna nehradí.
Příběh Maxe
Max se narodil předčasně v 31 tt. akutním císařem. Narodil se s vrozenou vadou rozštěpem rtu, který mu
byl operován 6 dní po porodu. Následně dostal infekci a byl na poslední chvíli operován. Odstranili mu
polovinu odumřelého tlustého střeva, jehož část byla přirostlá k žlučníku. Další dva měsíce měl vývod
bokem, mohl ležet jen na zádíčkách, nemohl být kojen, což jeho vývoj také dost ovlivnilo. Po dvou
měsících byl znovu operován a střeva mu úspěšně napojili. Následovaly dvě vážné sepse, odmítání
potravy, zástavy srdce, 20 dní na intubaci. Po dlouhých 92 dnech nás pustili z porodnice a Maxe poprvé
viděla nejbližší rodina (návštěvy nebyly možné kvůli covidu).
Už v porodnici jsme začali cvičit Vojtovu metodu, pravidelně jsme chodili k odborníkům a do rizikové
ambulance. Kolem 4 měsíce jsme si začali všímat většího šilhání, které se postupně zhoršovalo. Přidal
se také atopický ekzém ve vážně formě. Max měl tehdy rozškrábané ruce do krve a i v létě musel nosit
triko s dlouhými rukávy, které měl sešité, aby se nemohl ještě více poranit. Navíc ho trápilo astma a
časté záněty průdušek, k astmatu se většinou pojí alergie a Max má dodnes alergii na základní potraviny
a 18 dalších.
Postupem času jsme si začali všímat, že Max je psychomotoricky pozadu. Chtěl být jen na zádech a na
bříšku brečel. Měl problémy se přetočit. V roce a půl přišla největší rána, když paní doktorka určila
diagnózu – dětská mozková obrna. V té době Max ještě neuměl ani sedět, natož lézt. Následně mu byl
potvrzen syndrom Superman (XYY). Přišli první lázně, intenzivní rehabilitace, hipoterapie, ergoterapie a
další. Skoro ve dvou letech dokázal Max sám sedět a lézt. Následovala operace strabismu a po ní
konečně mohl odložit dětské brýle. S dalšími lázněmi přišel velký pokrok a Max si poprvé stoupnul před
svými 3. narozeninami.
Děkuji za možnost se přidat a budu se těšit na setkání.
Kristýna Štastná, maminka
