Dobrý den,posílám vám příběh našeho Matěje.
Matěj se narodil 23.3.2003 v Hradci Králové z těhotenství,které vypadalo jako bezproblémové.Bohužel ve 28 týdnu těhotenství došlo ke komplikacím a já musela být hospitalizovaná pro hrozící předčasný porod v nemocnici.Všemožnými možnými léky a prostředky se lékaři snažili Matěje udržet u mě v bříšku,ale bohužel se to nepodařilo a Matěj se narodil jako nedonošené miminko ve 29.týdnu těhotenství s váhou 1400g a mírou 38 cm.Měsíc jsme strávili na v inkubátoru na JIP Neonatologického odd. ve FNHK a pak ještě další měsíc v nemocnici v Pardubicích,než nás s váhou 2200g pustili domů.
Museli jsem choduit na neustálé kontroly u neurologa,v rizikové poradně a peditra,ultrazvuky mozku,kde však vždy lékaři neviděli žádný problém a jejich oblíbená věta byla“narodil se moc brzy,vbše mu bude trvat déle,ale dožene to“.Bohužel tomu tak nebylo a v 8 měsících věku jsme my jako rodiče a i naše dětská paní doktorka pojali podezření,že vše nebude a není tak jak má být.Poprvé v tu dobu vyslovila paní doktorka podezření,že náš Matěj má DMO.Dostali jsme doporučení k dalším lékařům(rehabilitační a neurolog,vyšetření CT mozku).Závěr byl opět stejný,nic se neděje a tak jsme dál cvičili Vojtovu metodu(Tu jsme cvičili 5x denně už od narození a to i v inkubátoru)a na další návštěvě u neurologa když bylo Matějovi rok a půl jsme se dozvěděli na 100%,že Matěj DMO-spastická kvadruparéza,s doporučením že máme nadále cvičit,zkusit lázně a až nám nebude stačit kočárek,že máme přijít a pan doktor nám napíše vozík.Nakonec přišla od pana doktora věta na kterou nikdy nezapomeneme:“Smiřte se s tím,že Matěj nikdy nebude normálně chodit,pošťák z něj nebude,zkuste lázně“.To byl pro nás šok,ale vzdát jsme se nechtěli a tak jsme dál pilně cvičili a rehabilitovali co se dalo.Nakonec jsme se dostali k panu doktoru Severovi,který byl po té řadě doktorů co byl ochotný se nám věnovat a udělat pro Matěje to nejlepší.Nejprve jsme podstoupili aplikaci několika séríí Botulotoxinu na uvolnění svalů ,to mělo ale pouze částečný a přechodný efekt a k tomu jsme stále cvičili Vojtovu metodu.Když bylo vidět,že pouze Botulotoxin a cičení nám nepomůže,na doporučení dr.Severy jsme se spopjili s Mudr.Živným v Praze a začala další etapa Matějovi léčby.Po řadě vyšetřeních nakonec Matěj podstoupil pod vedením dr.Živného 2 operace(prví ve 4 letech),které mu velmi pomohli zlepšit jeho pohyblivost.Samozřejmě jsme dále cvičili Vojtovu metodu,absolvovali jsme lázeňské a hiporehabilitační pobyty a chodili na RHB v Praze a v místě bydliště.
Díky tomu všemu jsme nyní ve fázi,že Matěj je schopný si na kraké vzdálenosti dojít o 2 francouzkých holích,ale na delší vzdálenosti musíme používat spec.kočárek a auto.Bohužel,jak Matěj roste a sílí,jeho nohy už to sotva zvládají a tak hrozí,že nakonec skončí na vozíku,což bychom si nepřáli.
Matěj je velmi chytrý kluk,ale je pod vlivem puberty a je to s ním dost těžké.Myslí si,že to vše dělá pro nás a ne pro sebe.
Matěj je velkým fanouškem hokeje ato nejen pardubického a české reprezentace,ale hlavně sledge hokeje,který také chodí trénovat a byl by on i my moc rádi,kdyby byl jednou schopen si se svými spoluhráči zahrát zápasy sledgehokejové ligy.Matěj také rád jezdí na kole,ale tříkolka kterou má už mu je malá a nová je bohužel z finančních důvodů v nedohlednu.
Jsme moc rádi,že mentálně je Matěj v pořádku a a pevně věříme,že zdárně překoná pubertu a jeho píle bude ještě větší,aby mohl být v rámci možností soběstačný.
Děkujeme za přečtení našeho příběhu a případnou pomoc.Velice si toho vážíme a jsme vám neskutečně vděční.
S pozdravem rodina Šurcova
