Sašík se narodil s těžkou asfyxií a následně mu bylo diagnostikováno těžké psychomotorické a mentální postižení, hypertonicko-hyperexcitabilní syndrom s vývojem do kvadruspasticity, těžká epilepsie a porucha polykání. První rok jeho života byl velmi kritický – byl veden v paliativní péči, vyživován sondou, trpěl extrémním refluxem a měl až dvacet epileptických záchvatů denně. Péče o něj tehdy vyžadovala nepřetržité 24hodinové sledování a časté odsávání, aby se neudusil.
I přes velmi vážné prognózy jsme se rozhodli bojovat. Vyhledávali jsme odborníky, zajišťovali stimulace i speciální péči. Díky tomu se jeho stav postupně stabilizoval a začaly se objevovat první známky pokroku.
Současný stav a přínos terapií:
– Zásadní změnu přinesly neurorehabilitační metody zaměřené na neuroplasticitu mozku. Díky pravidelným intenzivním pobytům se Sašík naučil se polykat a pít po lžičkách,
– Dokáže uvolnit spastické svaly a začíná se plazit,
– Zlepšil koordinaci, zrak a reaguje na pokyny,
– Poznává barvy a obrázky, miluje knihy i pohádky,
– Navštěvuje jeden den v týdnu školku a velmi se tam těší.
Tyto terapie zároveň udržují jeho tělo funkční, chrání ho před skoliózou, deformacemi a bolestivými kontrakturami, které jinak u podobné diagnózy vznikají velmi brzy.
A co je krásné – Sašík miluje fotbal, sleduje zápasy, fandí a jednou by si přál kopnout si na hřišti jako ostatní děti. Právě schopnost lézt a jednou i sedět či stát je cílem, který mu tyto terapie mohou přiblížit.
Děkujeme
