Dva kluci, kteří mají poruchu autistického spektra – vrozená odlišnost ve vývoji fungování
mozku, která způsobuje, že se dítě chová jinak než jeho vrstevníci. Mají diagnostikovanou
středně těžkou mentální retardaci (trvalé snížení inteligence v důsledku organického
poškození mozku). Intelekt dvouletého až tříletého dítěte. Ačkoli mají stejnou diagnózu,
každý z nich je úplně jiný.
Tomášek je devítiletý chlapec, který navštěvuje speciální ZŠ, má velmi omezenou komunikaci
a vyjadřování. Nemluví účelně, až na pár slov, která se naučil používat převážně pro potřeby
jídla a zábavy. Jakékoli náhlé vybočení ze stereotypu končí afektivním chováním. Nemá rád
změny prostředí, většinu času proto tráví doma nebo opravdu jen na pár místech, která
dobře zná a cítí se tam v bezpečí.
Erikovi je 7 let, má ADHD a poruchu spánku, kvůli které je medikován. Navštěvuje speciální
MŠ. Má rád hudbu a společnost, ve které se ale chová bezhraničně. Když se na něco zaměří,
jen těžko se odtrhává od svého zájmu, který ovšem není vždy podle společnosti vhodný,
tudíž se tam Erik stává netolerovaným. Po delší době u něj nastává velké přehlcení všemi
okolními vjemy, následný diskomfort a úzkostné jednání, které vyjadřuje pláčem a křikem.
Erik i Tomášek potřebují nepřetržitou dopomoc v základních dovednostech a denních
činnostech, neustálou péči a dohled. Komunikace s nimi spočívá jen v pár slovech. Nejsou
schopni vyjádřit slovy emoce, ani bolest. Dělají malé pokroky, avšak ne přirozeným vývojem,
ale vše se musí technicky učit s velkou trpělivostí a nadhledem.
Co je pro zdravého člověka samozřejmostí, je pro Tomáška a Erička opravdu velkou výzvou a úkolem s nejistým
výsledkem. Jako se oba kluci snaží učit od nás, tak i my se učíme spoustu věcí od nich. Učíme
se trpělivosti, toleranci a přeskládáním priorit v životě. Každý den se snažíte bojovat, ne pro
sebe, ale pro své dítě, které si nevybralo jít touto cestou, být ve svém světě, třeba i šťastný,
ale izolovaný od společnosti. Jejich budoucnost? Velmi nejistá. Je potřeba žít v naději a
nevzdávat se. Byly bychom moc rády a vděčné za to, kdyby byl autismus a takto postižené
děti více tolerováni společností, protože jsou sice jiní, ale ne horší.
Vybrané peníze bychom chtěli použít na speciálně upravená kola, která jak doufáme, by
Erikovi a Tomáškovi pomohla posunout hranice, nejen ty fyzické.
Děkujeme.
Lucie Bartoňová – maminka Tomáška
Jana Šimková – maminka Erička
