Jsme čtyřčlenná rodina z Chrudimi, před skoro 8 lety se nám změnil život od základů. Onemocněl nám vážně syn Nicolas. Niky má bráchu Denise 12 let mají se moc rádi.
Mamka Nicolase má částečný invalidní důchod po úraze a pracuje pouze manžel.
————————————————–
Jmenuji se Niky. Studuji gymnázium a je mi zatím ještě 17 let. Před 7 lety se mi otočil život naruby. Náhle jsem z ničeho nic ochrnul – prodělal jsem ischemii míšního konu, to znamená, že z čista jasna došlo k neprokrvení míchy na úrovni hrudní a bederní páteře. Onemocnění se projevilo ochrnutím nohou, a také poruchou svěračů.
Přestože se už mohu v tuto chvíli postavit na nohy, zvládnu cca pouze 10 minut chůze, a potom se musím někde posadit. Stále jsem tak odkázán na invalidní vozík.
Moje maminka, která o mě pečuje, je mi tou největší oporou. Mám mladšího brášku Denise, je mu 12 let. Vycházíme spolu skvěle, vysvětluji mu a doučuji, co je potřeba. Jen je nám oběma líto, že spolu nemůžeme dělat takové ty klukovské vylomeniny venku. Můj zdravotní stav je navíc komplikován tím, že se musím pravidelně cévkovat. O přestávce ve škole mi to sebere většinu času.
Hodně na sobě pracuji a jsem maximálně odhodlaný dál rehabilitovat. Za těch 7 let jsem udělal velký kus práce, bohužel i přes všechnu dřinu se za poslední půl rok můj stav nemění.
Ochrnutí obou nohou od kotníku k prstům trvá.
Zkoušíme léčbu najít i v zahraničí. Momentálně již řadu měsíců podstupuji biologickou léčbu ze Slovenska. Bohužel, zatím nezabírá.
Moc bych si přál mít svobodu pohybu, prostě moci jít kamkoli, kam budu chtít, a to momentálně bez elektrického pomocníka nepůjde.
Došlo k deformaci dolních končetin a atrofii lýtek. Jsem ale alespoň vděčný, že jsem se po těch letech dostal tam, kde byl náš cíl – alespoň částečně se postavit na nohy.
Ještě mám naději a pořád věřím v zázrak.
Momentálně je ale jisté, že další pokroky budou běh na dlouhou trať a mezitím mi bude elektrický vozík tou nejlepší oporou.
Jednou bych se rád věnoval IT. Miluji angličtinu, šachy a matematiku, sám se učím na piano, kytaru. Zajímá mě historie i zeměpis.
Mým největším přáním je dostat se do školy bez cizí pomoci, což na mechanickém vozíku se slabým pohonem není možné, vozík nezvládne vyjet ani menší kopeček. Potřebuji silný pohon a elektrický vozík, ale obojí je velmi drahé.
Máme to ke gymnáziu přes louku, přes kterou bych bez problému přejel na elektrickém vozíku. Bohužel vozík, který zvládne všechny překážky, obrubník, kostky, písek, trávu, sníh, bláto stojí 610 000 Kč.
Prosím, pomozte mi být zase o krůček samostatnější. Jsem 17letý kluk, který stejně jako jeho vrstevníci potřebuje dělat věci sám. Navíc bych tak odlehčil mamince, která toho už tak má hodně. Všem vám moc děkuji za čas, který věnujete mému příběhu a zároveň jsem velmi vděčný případným dárcům za jakoukoliv výši příspěvku. Moc to pro mě znamená.
Niky a rodina Novotných
