Ahoj lidičky,
jsem obyčejný kluk, který se narodil v březnu roku 1988. Jako dítě jsem byl trošku živější a rodiče se pokusili moji hyperaktivitu vyřešit zapojením do spousta sportovních aktivit. Takže jsem začal ve 4 letech hrát aktivně hokej, přidal jsem si fotbalek, v zimě lyžování, to mě přestalo bavit a nahradil jsem ho brzy snowbordováním, nechybělo blbnutí na kolečkových bruslích s odmontovanými brzdami na sídlištních rampách, následoval freeride neboli skákání na kole, blbnutí na malé motorce, v dospělém věku jsem našel velkou zálibu v chovu psů, kterého mi jako dítěti naši nikdy nechtěli dovolit. Vystudoval jsem SRŠ ve Vodňanech (sportovní rybolov spolu s hokejem byly moje největší záliby, které mě nikdy neopustily),
vyzkoušel jsem si studium na Univerzitě v Brně a nastoupil jsem do zaměstnání s cílem našetřit si peníze a začít podnikat v oboru rybníkářství a pěstování jatečných krav….jenže…
….můj syn Filip Balabán utrpěl těžká zranění při autonehodě dne 8.1.2014 (ve věku 25 let), kdy mu na dálnici D1 nedal přednost řidič kamionu. Při nárazu došlo ke kontuzi plic, zlomení krčního obratle a bohužel i k ruptuře aneuryzmatu, což mělo za následek těžké krvácení do mozku. Filip upadl ihned do bezvědomí, po převozu do nemocnice v Brně Bohunicích byl operován na neurochirurgii a jeho stav označován za beznadějný. Navzdory všem špatným prognozám se po cca 6 týdnech probral z hlubokého komatu a začal náš další boj s nepřízní osudu. Filip je v důsledku krvácení do mozku částečně ochrnutý na obě dolní končetiny a pravou horní (spastická triparéza) a došlo také k úplné ztrátě schopnosti mluvit.(orální dysfazii, orální dyspraxii)
Asi 2 měsíce strávil na ORIM ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích, poté jsem si ho vzala v žalostném stavu a ve vigilním komatu domů. Zanechala jsem zaměstnání a věnuji se dodnes pouze péči o něj.Vyjmenovávat všechny útrapy, ale i rehabilitace, kterými jsme prošli,by bylo na mnoho stránek, zmíním tu alespoň hyperbarickou komoru v Kladně, kde se Filipův stav po měsíci léčby natolik stabilizoval, že začal vnímat i okolí a poznávat své blízké. Tím bylo možné navázat na odbornou léčbu v různých sanatoriich a rehabilitačních ústavech, kam jezdíme dodnes. Bohužel, intenzivní cvičení, které Filip potřebuje, neproplácí ZP a tak si finance na ně musíme každý rok opatřit samy. Jedná se o značně vysoké částky, ale nejsou to vyhozené peníze. Po téměř 6ti letech se Filipův stav natolik zlepšil, že zkouší chůzi v chodítku, důslednou každodenní dřinou se písmenko po písmenku naučil znovu mluvit, i
když řeč není dokonalá.V důsledku atrofie mozečku přetrvává porucha rovnováhy a koordinace pohybů, což mu brání v samostatné chůzi, spastická kvadruparéza mu nedovoluje plnohodnotně používat pravou ruku.
V létě 2019 jsem už v zoufalství, že nikdo nedokáže synovi pomoct, oslovila MUDr. Augustinovou, slovenskou lékařku ordinující již desitky let svoji vlastní alternativní léčbu v Egyptě, kde žije. Tři týdny pobytu a docházky na injekce k paní doktorce posunuly syna zase o krůček dopředu a dostal velký stimul a energii dál makat. Zlepšil se i jeho psychický stav, protože jako kluk sportovně nadaný se ani po letech nesmířil s údělem vozíčkáře. Jeho velkým snem je postavit se na nohy, pozvat holku do kina a najíst se příborem.
Léčbu bychom chtěli v příštích letech zopakovat, kromě toho makáme dále doma i na rehabilitacích v Brně, Ostravě, Liberci, několikrát jsme absolvovali pobyt na klinice v maďarské Šoproni.
Náš boj nikdy nevzdáme!
